Keramika je jedním z nejstarších řemesel na světě a i v dnešní době masové výroby je ruční výroba keramiky stále velmi oblíbená.
V tomto článku najdete kompletního průvodce výrobou keramiky. Ať už jste začátečníci v hrnčířství a chcete si vyrobit svůj první zápich, nebo zkušenější keramici, kteří uvažují o investici do nového hrnčířského kruhu, v tomto průvodci najdete spoustu informací a rad.
Velkou část přitažlivosti keramiky tvoří to, že není třeba několik let, aby se člověk naučil vyrábět použitelné věci. Proces výroby keramiky má také mnoho duševních výhod. Soustředěnost a trpělivost, které jsou při výrobě potřeba, přispívají k pocitu pohody a odpoutání od každodenních starostí, což zmírňuje mnohé stresy a problémy rušného moderního života.
Jak začít s keramikou – rady pro začátečníky
Začít s keramikou nemusí být složité ani nákladné a rozhodně k tomu nepotřebujete mnoho specializovaných nástrojů. Jediným problémem bude vypálení vašich výtvorů. V tom vám ale může pomoct nalezení spřáteleného hrnčíře nebo hrnčířského centra, které vám vypálí vaši keramiku ve své peci. Později se pak můžete rozhodnout zda je to koníček, do kterého chcete řádně investovat.
Ideálně budete také potřebovat přístup k hrnčířskému kruhu a proto doporučuji abyste pro začátek našli keramickou dílnu, ve které si můžete práci s ním vyzkoušet. Pořízení vlastního totiž nemusí být levné.
Doporučená literatura pro začátečníky:
Keramika pro začátečníky – Pavla Bláhová
Skvělá kniha pro všechny kteří začínají s keramikou a chtějí si doma něco pěkného vyrobit. Ideální kniha o keramice pro začátečníky za rozumnou cenu.
Techniky keramiky
Pro ty, kteří se chtějí naučit pokročilejší techniky zpracování hlíny a chtějí se výrobou keramiky zabývat profesionálně, kniha je podrobnější a zabíhá více do detailů
Pro ruční stavbu však potřebujete pouze následující:
Keramické materiály a nástroje
Hlína na keramiku
Keramická hlína je v podstatě typ přírodní půdy, která obsahuje různé druhy jílových minerálů.
Keramická hlína se dělí do tří hlavních kategorií: točířská, kameninová a porcelánová (technicky vzato existuje pět druhů, protože existuje také kaolinová hlína a šamotová hlína, ale to jsou vlastně prášky, které se kombinují s jinými hlínami).
Hlavní rozdíly mezi těmito třemi typy hlíny spočívají v minerálním složení a teplotě výpalu, přičemž každá z nich má jinou pevnost, pružnost i konečnou barvu. Různé hlíny se používají k dosažení různých výsledků, přičemž některé typy jsou vhodnější pro určité glazury nebo metody výpalu než jiné.
Začínající hrnčíři zpravidla začínají s točířskou hlínou, protože se s ní před výpalem lépe pracuje a vyžaduje nižší teploty, ale výsledná hlína je poréznější a lámavější.
Na opačném konci spektra je porcelánová hlína, s níž se může pracovat obtížně, takže není nejlepším typem keramiky pro začátečníky, ale výrobky z ní jsou tvrdé, krásně bílé a téměř průsvitné.
Většina druhů hlíny je dnes snadno dostupná, a to i v internetových obchodech, ale hlínu si můžete objednat i u specializovaných dodavatelů keramiky. Porovnat ceny hlíny si můžete na Heurece
Jaké jsou základní nástroje pro keramiku
Samozřejmě si můžete zakoupit širokou škálu specializovaných keramických nástrojů, ale většinu potřebných nástrojů snadno najdete ve své domácnosti:
- Modelovací nástroje – K modelování hlíny lze použít lžíci, nůž nebo jiný nástroj.
- Drátek na řezání hlíny – jako drátek na řezání hlíny můžete použít i silnou nit, která je na obou koncích přivázaná ke knoflíku.
- Hrnčířské žebro, které se používá k uhlazení povrchu hlíny – hodí se i stará plastová kreditní karta nebo členská karta.
- Vidlička na strukturování hlíny
- Dřevěná lžíce na pěchování hlíny
- Váleček na válení hlíny
- Houba
Budete také potřebovat přístup k peci.
Přiznejme si, že málokdo z nás si může dovolit koupit pec nebo ji umístit do svého domu. Základní pec jde koupit za cenu přesahující 30 tisíc a to rozhodně není málo.
Naštěstí existuje možnost pronájmu pece v keramických dílnách po celé republice (nájem stojí cca 2000 Kč/ den) nebo se podívat do zahraničí kdy menší pece vyjdou okolo 500 eur (například Etsy).
Lze vyrábět keramiku doma bez pece?
Technicky můžete vyrábět keramiku i bez pece, ale většina metod vyžaduje vypálení hlíny při vysokých teplotách, což vyžaduje stavbu velkého ohniště nebo provizorní pece, takže to nemusí být praktické pro domácí pokusy. Několik různých metod vypalování keramiky uvádíme dále v tomto článku, spolu s výše uvedenými pecemi k pronájmu.
Jedním z nejjednodušších způsobů, jak vyzkoušet keramiku bez pece, je zkusit si práci s polymerovou hlínou. Zjistíte tak, jestli vás ruční výroba keramiky baví, a můžete do ní zapojit i děti. Možná vás překvapí, že polymerovou hlínu můžete také vypálit v troubě, aby vaše výtvory ztvrdly.
Můžete také zkusit použít na vzduchu schnoucí hlínu, která se liší od polymerové hlíny, protože teplota vzduchu stačí k tomu, aby se vytvrdila, takže není třeba ji péct.
Potřebujete hrnčířský kruh?
Na začátku své cesty za keramikou nemusíte vlastnit hrnčířský kruh ani k němu mít přístup – existuje několik metod tvarování hlíny a použití hrnčířského kruhu je jen jednou z nich. Existují i další metody, které jsou vhodné pro začátečníky a při nichž hlínu tvarujete rukama a jednoduchými nástroji, a které se označují jako „ruční tvarování“.
Pokud vás hrnčířství chytne, existují firmy, které nabízejí služby pronájmu hrnčířského kruhu. Jakmile to s keramikou začnete myslet opravdu vážně, může být hrnčířský kruh cennou investicí, ale něco stojí. Základní elektrický kruh seženete od 4 tisíc ale můžete koupit i za 40. Pro porovnání cen mrkněte na hrnčířské kruhy na Heurece.
Na co se v keramice používá jílová kaše
Hliněná kaše, která se používá hlavně ke spojování dvou kusů hlíny, ale lze ji použít i k dekorativním účelům.
Obvykle se používá technika, při níž se do povrchu hlíny, který chcete spojit, vyškrábe nebo „vyryje“ textura a poté se na vyrytou plochu nanese kaše. Protože je skluz tekutý, může se vsáknout a stékat do rýh a škrábanců, což pomáhá vytvořit pevnější spojení, když hlína a kaše společně zaschnou.
Jak vyrobit hliněnou kaši
K výrobě hliněné kaše vlastně nepotřebujete žádné jiné materiály – je to prostě hlína a voda, takže je to v podstatě tekutá hlína. Existuje několik různých způsobů výroby v závislosti na účelu, ke kterému jej chcete použít, nicméně váš každodenní spojovací je postup jednoduchý.
Potřebujete jen několik kousků suché hlíny a vodu. Hlína musí být suchá, aby to fungovalo – hroudu čerstvé hlíny nemůžete jednoduše ponořit do vody.
Jakmile budete keramiku vyrábět delší dobu, můžete zbytky suchých kousků snadno shromažďovat ve sklenici. Pokud žádné nemáte, jednoduše vyrobte několik tenkých kotoučů hlíny a nechte je několik dní schnout na kousku dřeva nebo na drátěném plechu.
Pak už jen stačí rukama rozbít co nejmenší kousky hlíny (při této činnosti si nasaďte roušku, abyste nevdechli prach), vložte je do nádoby a zalijte dostatečným množstvím vody, aby byly kousky zcela zakryty.
Nechte ji přes noc působit – jak bude jíl absorbovat vodu, začne se rozkládat. Pro dobrý spojovací skluz je třeba, aby měl konzistenci husté smetany – ne příliš hustou a ne příliš řídkou. Pokud vám konzistence nebude vyhovovat, můžete přidat více vody nebo suchého jílu, abyste ji změnili.
Jaká je nejjednodušší forma keramiky?
Nejjednodušší formou keramiky je ruční tvarování hlíny. Lze ho provádět z jakéhokoli druhu hlíny, ať už z polymerové, vzduchem sušené nebo hrnčířské (nejčastěji se používá točířská, ačkoli technicky je možné tvarovat i porcelán nebo kameninu).
Většina metod ručního stavění keramiky je však vhodná pro začátečníky, přičemž různé metody se používají k dosažení různých tvarů a výsledků. Nejobtížnější formou výroby keramiky je rozhodně točení na hrnčířském kruhu.
Mohu se keramiku naučit sám?
Mnoho hrnčířů je samouky a většinu metod ruční výroby se můžete snadno naučit sami doma s pomocí knih nebo online výukových programů.
Jedinou výjimkou je použití hrnčířského kruhu, jehož zvládnutí může být zpočátku velmi obtížné. Pokud se chcete naučit vyrábět na kruhu, doporučujeme navštívit kurz nebo lekci, protože učitel vám pomůže vysvětlit a pomůže s problémy mnohem rychleji, než kdybyste se snažili přijít na to sami.
Jak vyrobit hlínu: 5 způsobů výroby keramiky
Při výrobě keramiky se používá pět hlavních technik, které uvádíme níže v pořadí podle obtížnosti.
Ruční tvarování hlíny
Je to nejjednodušší způsob výroby keramických předmětů, který se obvykle používá k výrobě menších nádob a předmětů.
Začínáte tím, že v rukou válíte hliněnou kuličku. Pak držíte kuličku v jedné ruce a palcem druhé ruky zatlačíte do středu hlíny, čímž vytvoříte otvor, a pak můžete prsty začít opakovaně mačkat hliněnou stěnu, zatímco pomalu a rovnoměrně otáčíte kuličkou.
Abyste dosáhli rovnoměrného tlaku, musíte se snažit držet prsty a palec rovně a sevřít je mezi palcem na vnitřní straně a prsty na vnější straně. Pokračujte dokola, dokud nedosáhnete požadované tloušťky a rovnoměrnosti stěny.
Válečková metoda
Válečková technika, se používá k vytváření předmětů nejrůznějších tvarů a velikostí. Začínáme uválením dna nádoby. Na její okraje pak vršíme válečky hlíny spojené do kroužků, případně jiných tvarů.
Krása použití této techniky spočívá v tom, že můžete velikost a tvar svého díla průběžně upravovat, používat kratší nebo delší válečky a měnit tak obrys nádoby. Stejně tak lze měnit tloušťku válečků, abyste získali silnější nebo tenčí stěny hrnce, což ovlivní konečnou velikost a pevnost vašeho díla.
Desková technika
Desková technika je metoda používaná pro vytváření geometrických tvarů a náročnějších výtvorů. Hlína se rozválí na ploché pláty, které se mohou zakřivit nebo nechat rovné, nechají se vyschnout, rozřežou se a nakonec se spojí dohromady, aby vznikly nejrůznější tvary.
Při přípravě a zdokonalování desek může jít trochu o balancování, protože tloušťka a suchost desky ovlivňuje její pružnost a také to, zda unese vlastní váhu. Tato technika však umožňuje vytvářet úhly a tvary, kterých byste při jiných metodách ručního tvarování nemohli dosáhnout.
Vyřezávání keramiky
Tato technika se v Japonsku nazývá Kurinuki. Vyřezávání keramiky je v podstatě sochařství ve své nejčistší podobě, kdy se z pevného kusu hlíny vyřezává řezacími a nabíracími nástroji forma.
Tato technika však není tak jednoduchá, jak se zdá. Sochu sice můžete vyřezat přímo z hliněného bloku, ale pokud ji vložíte rovnou do pece jako obvykle, pravděpodobně praskne – ne-li exploduje!
Technicky je možné vypálit pevné hliněné sochy za použití velmi nízkých a pomalých teplot výpalu a specifických hlín, nicméně většina hrnčířů, kteří se věnují řezbě keramiky, nejprve vyřeže tvar a poté vydlabou vnitřek. Jak si jistě dovedete představit, čím složitější je vyřezávání, tím obtížnější je vydlabávání, takže tato technika je nejvhodnější pro relativně jednoduché formy nebo je vyhrazena pokročilejším hrnčířům.
Tvoření na hrnčířském kruhu
Nakonec je to technika, která nás všechny napadne jako první, když pomyslíme na keramiku – tvarování hlíny na točícím se hrnčířském kruhu.
Zjednodušeně lze popsat tento proces tak, že se mokrá hliněná kulička drží pevně na kruhu a uprostřed se udělá otvor. Stěna se sevře mezi prsty obou rukou, pohybuje se nahoru a při otáčení kola se hlína zvedá. Zní to jednoduše, ale je toho mnohem víc – rychlost, tlak, gravitace a odstředivá síla mohou přispět k tomu, že se váš hrnec ve zlomku sekundy pokazí!
Několik tipů, jak začít s hrnčířským kruhem:
- Udržujte pracovní pohyby, tlaky a rychlosti vždy stabilní, rovnoměrné a pevné.
- Snažte se udržovat kontakt mezi rukama a používat je jako jeden nástroj.
- Při práci udržujte tělo v klidu
- Buďte pevní a sebevědomí – ne bázliví a ustrašení.
Keramické tipy pro začátečníky
- O rozpracované práce je třeba pečovat, balit je a stříkat vodou, aby nevysychaly nebo aby se mezi jednotlivými pracovními sezeními udržovala požadovaná konzistence.
- Hliněné spoje se nejlépe vytvářejí z hlíny, která je vlhká nebo pevná, ale ne suchá, a každý kus má stejnou konzistenci.
- Hlína se spojí tak, že se na ni nanese trochu vody nebo kaše a pevně se přitlačí k sobě. Měkkou hlínu lze na spoj rozetřít pro zpevnění.
- Konzistence hlíny při práci je opravdu důležitá a může rozhodnout o tom, zda bude vaše dílo tvarováno, spojováno nebo zda do něj přidáte texturu či dekoraci. Je velmi snadné to pokazit, když jste příliš horliví a používáte hlínu, dokud je ještě příliš měkká, což může vést k jejímu rozpadu. Naopak, pokud necháte hlínu příliš dlouho, vyschne a při práci pak popraská.
- Zásobu hlíny, kterou nepoužíváte, dobře zabalte, aby nevysychala.
- Recyklace hlíny – všechny zaschlé kousky nebo zbytky hlíny lze shromáždit do kbelíku a zalít vodou. Suchá hlína se rozpadne na kaši, kterou lze buď použít jako kluznou hmotu, nebo vysušit na prknech a poté znovu uhníst do použitelné konzistence.
Hlavní fáze hrnčířského procesu
Výroba keramiky je jen začátek. Poté vás čeká sušení, zdobení a vypalování, proto je důležité znát jednotlivé fáze výroby keramiky.
- Výroba a zdobení
- Sušení
- První vypalování
- Glazurování
- Vypalování glazury
Jak zdobit keramiku před vypálením
Jakmile si vyrobíte květináč, musíte nechat dílo uschnout. To probíhá ve dvou fázích; první se označuje jako tvrdá kůže, kdy je hrnec vysušený a stabilní, ale ne zcela suchý a na dotek ještě trochu chladný – ideální doba pro ořezávání a úpravu okrajů nebo přidání textury.
Poté se nechá dále vyschnout až do fáze tzv. kostního sucha, kdy hlína ztratí veškerou vlhkost, která je při pokojové teplotě možná – v tomto okamžiku by již neměla být chladná na dotek.
Než se pustíme přímo do úžasného světa glazur, chtěli jsme vás rychle upozornit na některé způsoby, jak můžete své výrobky ozdobit přidáním textury do hlíny před vypálením:
- Přidání textury povrchu hlíny pomocí značení, razítkování nebo nařezávání ve fázi tvrdé kůže.
- Vyleštění povrchu – vyhlazením a stlačením povrchu do vysokého lesku.
- Vyzkoušejte si zdobení sklíčkem – malování, tisk, inkrustaci nebo nanášení barevných sklíček nebo tekutých hlín na povrch hlíny.
Zde můžete vidět některé techniky zdobení, monotisk, škrábání přes vrstvu malovanou jílovou kaší, vtlačování sušených bílých porcelánových drobků do hlíny a použití dekorativního dřevěného razítka s listy ke strukturování a vzorování hlíny.
Jak glazovat keramiku
Keramické glazury ještě více otevírají tvůrčí potenciál keramiky a nabízejí obrovskou škálu barev a efektů, kterých lze dosáhnout. Glazování keramiky je téměř magický proces, při kterém dochází k chemickým reakcím, které mohou váš výrobek zcela proměnit – barva glazury, kterou nanesete před vypálením, může být zcela odlišná od toho, jak bude vypadat po vypálení.
Vypalování keramiky
Glazura se nanáší buď před, nebo po počátečním výpalu při nízké teplotě, který se nazývá biskvitový (nebo bisque) výpal, který se obvykle vypaluje při teplotě 900-1000०C. Při výpalu na biskvit zůstává hlína pevná, ale stále porézní, což znamená, že bude absorbovat glazuru.
Glazování keramiky
Hlavními způsoby zasklívání jsou máčení, lití, stříkání a malování. Glazury se při výpalu rozpouštějí a vytvářejí voděodolný, sklovitý a odolný povrch.
Hrnčíři si kupují hotové glazury nebo si míchají vlastní ze suchých materiálů zakoupených od dodavatelů keramiky. Z různých glazur lze získat nejrůznější textury a barvy v závislosti na použitých prvcích a chemikáliích.
Způsob nanášení glazur samozřejmě závisí na vašich osobních preferencích.
Výpal glazury
Existují tři hlavní teplotní rozsahy pro vypalování glazury. Hrnčíři volí teplotu výpalu podle toho, jakého efektu chtějí dosáhnout, nebo podle použitých hlín. Glazury na kameninové hlíně mohou při teplotách kameniny nebo porcelánu stékat nebo se dokonce zcela roztavit. Stejně tak by teploty kameniny nestačily k vyzrání kameninových nebo porcelánových glazur a hlín.
Teplotní rozsahy pro vypalování glazury
- Hliněné nádobí – 1000 – 1150 °C
- Kamenina – 1100 – 1300 °C
- Porcelán – 1200 – 1400 °C
Glazury se mění také v závislosti na atmosféře v peci. Různé typy pecí a použitých paliv mohou způsobit různé účinky.
Druhy výpalů keramické hlíny
K vypalování keramiky se používá několik různých typů pecí a atmosfér, přičemž v každé z nich se dosahuje jiných účinků a teplot. Zde je stručný přehled jednotlivých typů vypalování:
- Oxidace – čistá atmosféra plná kyslíku, které se dosahuje pomocí elektrické pece.
- Redukce – atmosféra se sníženým obsahem kyslíku, protože živý plamen potřebuje ke svému hoření kyslík, čehož se dosahuje pomocí plynové pece na dřevo nebo olej.
- Párou plněné/solí nebo sodou vypalované – vyráběné přidáním soli nebo sody do redukční atmosféry při vysokých teplotách.
- Raku výpal – technika po výpalu, kdy se rozžhavený kus z pece vloží do jámy nebo kovové popelnice plné pilin. Piliny hoří a vytvářejí zajímavé efekty.
- Výpal v dýmu nebo v jámě – rozdělání ohně kolem vypáleného a vypáleného kusu v popelnici nebo jámě vyhloubené v zemi, přikrytí a ponechání přes noc.
Krátká historie keramiky
Nejstarší hrnce nalezené v Mezopotámii (dnešní Irák) pocházejí z neolitu z doby 10 000 – 4 500 let př. n. l.
Objev, že hlína po zahřátí ztvrdne a nerozpadne se ve vodě, přiměl hrnčíře k vypalování svých výtvorů, stavění ohnišť, z nichž se vyvinuly pece, které známe dnes.
Dalším vynálezem mimořádného významu je vynález hrnčířského kruhu. Před objevením hrnčířského kruhu seděli první hrnčíři na podlaze a s tlustou podložkou hlíny podepřenou mezi nohama vytloukali hlínu do tvaru nádoby. Hlínu tloukli zvenčí lopatkou a zevnitř ji podpírali kovadlinkou, hřibovitým nástrojem, který hlínu rytmicky poklepával a otáčel.
Po vynálezu kruhu v Mezopotámii kolem roku 3 – 4000 př. n. l. začali hrnčíři používat kamenné nebo dřevěné kruhy k výrobě nádob. Kolečko se při práci buď tlačilo, nebo se do něj kopalo, což hrnčířům umožnilo roztáčet hlínu do oblých tvarů. Skupiny hrnčířů začaly pracovat společně, sdílely pece a dovednosti, a tak vzniklo výrobní hrnčířství.
Glazury byly téměř jistě objeveny hrnčíři, kteří si všimli, že některé hlíny, stejně jako usazeniny popela z ohně na hrncích, jsou lesklé. Popel a hlína mají všechny složky potřebné k tomu, aby se při určitých teplotách vytvořila glazura, někdy matná, nebo při dalších reakcích vysoce lesklá. Dálný východ, zejména Čína, se zasloužil o rozvoj glazur a vysoce páleného porcelánu.
S dalším rozvojem výrobních metod a vynálezem metody odlévání (lití tekuté hlíny) v 18. století britským hrnčířem Ralphem Danielem začali hrnčíři používat formy, které jim pomáhaly tvarovat hrnce. Začala éra masové výroby keramiky – z umělců se stali návrháři a výrobky vyráběl tým kvalifikovaných dělníků.
Závěrem
Nyní, když jste se dozvěděli vše o hlavních technikách a požadavcích na výrobu keramiky, stačí začít. Doufejme, že vás tento průvodce inspiroval k prvnímu kroku k tvorbě keramiky, a jakmile se vám to podaří, můžete se toho naučit mnohem více.
Je to opravdu řemeslo, které vám umožní experimentovat a objevovat stále nové věci!