Freediving je možná nejlepším spojením člověka s vodou. Žádné nádrže a další složité vybavení – jen vy a ticho pod vlnami.
Ačkoli se obecně soudí, že freediving je extrémní sport, pro většinu potápěčů je to ve skutečnosti pravý opak. Tento vodní sport je otevřený každému, protože k tomu, abyste mohli začít, nepotřebujete mít žádné zkušenosti se šnorchlováním nebo potápěním. Freediveři musí jednoduše zadržet dech – někteří se dokonce dostanou do stavu podobného transu, kdy uvolní mysl a soustředí se a zkoumají podmořský svět.
Pokud se chcete o tomto klidném potápění dozvědět více a připravit se na svůj první zážitek, čtěte dále.
Co je freediving?
Freediving neboli volné potápění je způsob potápění pod vodou, který nevyžaduje pomoc dýchacího přístroje. Místo použití vzduchové nádrže jednoduše zadržíte dech na tak dlouho, dokud se nevrátíte na hladinu.
Při freedivingu se můžete pohybovat pouze tak daleko, jak daleko vás vzduch v plicích unese. Neuvěřitelný pocit, že se posouváte na hranice svých možností, pomáhá vysvětlit přitažlivost tohoto sportu. Proto je nejdůležitější součástí vašeho tréninku naučit se správně dýchat.
Než se ale vydáte pod vodu, je důležité se na to připravit – a to jak fyzicky, tak psychicky.
Jaké jsou rozdíly mezi šnorchlováním, freedivingem a potápěním?
Šnorchlování je pravděpodobně nejoblíbenější formou podmořského průzkumu. Je poměrně snadné se ho naučit a kromě masky, šnorchlu a ploutví nevyžaduje žádné speciální vybavení. Šnorchlaři se plavou na vodní hladině, dýchají pomocí šnorchlu a pozorují divy pod sebou. Šnorchlování je tedy rekreační sport, který můžete provozovat třeba na dovolené s rodinou a je dostupné téměř každému.
Freediving je podobný šnorchlování – v obou případech se vznášíte na vodní hladině a dýcháte přes šnorchl. Freediveři se však potápějí hlouběji než šnorchlaři a zadržují dech na delší dobu. Freediving vyžaduje větší trénink než šnorchlování, protože potápěči musí umět ovládat svůj dech a srdeční tep, aby zůstali pod vodou v bezpečí. Odměnou freediverům je však možnost prozkoumat hlubiny oceánu a pozorovat mořský život, který většina lidí nikdy nespatří.
Za přibližnou hranici freedivingu jde považovat ponor od hloubky 8 metrů a trváním přes 30 sekund.
Liší se však i výbava. Zatímco pro běžné šnorchlování stačí prakticky maska koupená v běžném sportu, freediver potřebuje speciální masku s co nejmenším vnitřním objemem protože tlak v masce vyrovnáváte pomocí vzduchu v plicích a běžnými brýlemi si tak snižujete délku ponoru.
Která aktivita je pro vás ta pravá? Šnorchlování je skvělou volbou, pokud hledáte rychlý a snadný způsob, jak si užít podmořský svět. Pokud se chcete ponořit hlouběji a zůstat pod vodou déle, je pro vás vhodnější freediving nebo potápění.
Jak se potápět volným způsobem
Freediver obvykle začínají svůj výcvik tím, že zjistí, jak dlouho dokáží pod vodou zadržet dech, a tento údaj pak používají jako základní číslo, na kterém budou pracovat.
Klíčem k pokroku a delšímu vydržení pod vodou je zvyknout si na pomalé a hluboké nádechy. Nadechněte se na pět sekund a poté vydechujte 10-15 sekund. Dbejte na to, abyste vydechovali mnohem déle než nadechovali, abyste se vyhnuli hyperventilaci.
Až si tento způsob dýchání osvojíte, zaznamenejte si puls. Abyste byli připraveni začít s freedivingem, musíte mít při hlubokém dýchání puls 80 úderů za minutu nebo méně. Pokud v tom budete pokračovat, zjistíte, že se váš puls začne časem při cvičení hlubokého dýchání zpomalovat. Postupně budete moci klesat dále, jak se váš puls bude přizpůsobovat. Možná nebudete schopni zadržet dech na déle než 11 minut a sestoupit do hloubky více než 200 metrů pod hladinu jako freedive veteráni, ale určitě můžete dosáhnout a překonat své vlastní cíle, jak budete ve sportu postupovat.
Pokračujte v nácviku ponorů a s každým dalším pokusem se snažte sestoupit dále.
Základy freedivingu
Stejně jako u každého jiného vodního sportu budete potřebovat několik základních kusů podvodní výstroje, která vám pomůže lépe vidět, dýchat a pohybovat se ve vodě. Na rozdíl od potápění však nebudete muset nosit ani tahat tolik věcí, což vám v konečném důsledku pomůže dosáhnout téměř dokonalého zážitku pod vodou.
Než se do freedivingu skutečně pustíte, ujistěte se, že máte následující věci.
Masku
Existuje opravdu jen hrstka věcí, které potřebujete k freedivingu, a jednou z nich je dobrá podvodní maska. Kromě toho, že hledáte dobře padnoucí masku, vyberte si takovou, která má malý objem nebo nízký profil, aby seděla blíže k obličeji, dala se rychleji zbavit vody a snižovala odpor ve vodě.
Šnorchl
Další důležitou součástí vybavení je šnorchl, který by vám měl pomoci se několikrát nadechnout při ponoření u vodní hladiny. Používání šnorchlu bude samozřejmě vyžadovat trénink (více o tom níže), protože zahrnuje boj s nutkáním nadechnout se dříve, než se vám podaří vyčistit trubici.
Při výběru šnorchlu je nejlepší najít takový, který je určen pro freediving – nejlépe s pružnou, zahnutou trubicí, která zůstane na místě, takže se nemusíte příliš kousat a můžete se soustředit na relaxaci pod vodou.
Ploutve
Kromě masky a šnorchlu budete potřebovat také kvalitní ploutve, které vám pomohou plavat efektivněji a s mnohem menší námahou. S kvalitním párem ploutví můžete ušetřit energii, snížit dechovou a tepovou frekvenci a dostat se dále pod vodu.
Jak budete postupovat v tréninku, budete chtít přejít na ploutve určené pro tuto aktivitu. Jsou mnohem delší než standardní ploutve pro potápění nebo šnorchlování. Upřednostňují se tradiční uzavřené podpatky, abyste se nemuseli obávat nošení dalších pomůcek, jako jsou tlusté boty. Co se týče tuhosti, měla by být relativní vzhledem k síle a muskulatuře potápěče.
Než se s freedivingovou výbavou vydáte na nejbližší místo potápění na otevřené vodě, ujistěte se, že se freediving nejprve naučíte a získáte potřebnou certifikaci. Udělejte si průzkum a vyhledejte místní potápěčskou školu, která nabízí seriózní praktický a fyzický výcvik speciálně pro potápění bez použití potápěčské výstroje.
Základní kurz freedivingu vás nejprve seznámí s pohodlným pobytem ve vodě a předvede vám správné techniky hlubokého dýchání. Naučíte se, jak vyčistit šnorchl a jak vyrovnávat tlak pod vodou. Stejně jako při potápění na nádech budete muset absolvovat obě úrovně – potápění v uzavřené i otevřené vodě.
Naštěstí jediným předpokladem při výcviku freedivingu je, že umíte plavat. Nemusíte být atlet nebo plavec olympijské úrovně, abyste se mohli vrhnout do freedivingu, ale měli byste být přiměřeně zdraví.
Kvalifikovaný instruktor
Je zřejmé, že freediving není něco, co byste se měli pokoušet naučit sami. I po získání certifikátu je dobré absolvovat své první ponory jako certifikovaný potápěč přinejmenším ve společnosti kvalifikovaného instruktora freedivingu nebo potápěčského parťáka.
Vzhledem k mnoha nebezpečím, která hrozí při hlubokém ponoření (například omdlení) bez jakéhokoli dýchacího přístroje pod vodou, chcete mít s sebou někoho, kdo vás může vést a pomáhat vám v případě potíží.
Disciplíny volného potápění
Zde jsou uvedeny různé úrovně nebo disciplíny freedivingu, které se budete učit a které nakonec budete muset zvládnout, když se přihlásíte do kurzu freedivingu.
Statická apnoe (STA)
Statická apnoe, která se používá k měření výdrže, se provádí tak, že plavete obličejem dolů v bazénu a zadržujete dech. Je to také jediná forma freedivingu, při které se měří doba trvání namísto vzdálenosti.
Dynamická apnoe (DYN)/Dynamická apnoe bez ploutví (DNF)
Při této metodě freedivingu, která se provádí v bazénu, potápěči plavou pod vodou a snaží se překonat co největší vzdálenost na jeden nádech. Obvykle se potápí s ploutvemi, ale při DNF se potápěč potápí bez ploutví.
Konstantní zátěž (CWT)
Při freedivingu CWT se klesá pouze s použitím ploutví a malého množství závaží, které je táhne dolů. Nesmí používat vodicí lana ani žádné jiné předměty na pomoc. Constant Weight Without Fins (CWF) je variantou této disciplíny, kdy potápěč sestupuje bez použití ploutví a k pohonu používá pouze vlastní svalovou sílu.
Volné ponoření (FIM)
Podobně jako metoda freedivingu CWT přidává metoda volného ponoření (Free Immersion) prvek, kdy potápěč může ke stahování použít vodicí lano. Bez ploutví je toto lano jediným pohonným prostředkem. Potápěči mohou klesat hlavou napřed nebo nohama napřed.
Variabilní zátěž (VWT)
Při VWT potápěč sestupuje co nejrychleji tak, že se nechá na saních stáhnout do hloubky a poté táhne za lano nebo používá ruce či nohy k výstupu zpět na hladinu.
Bez omezení (NLT)
Při NLT, druhém extrémním způsobu freedivingu po VWT, potápěči používají těžká závaží, aby se stáhli dolů, a poté se vynoří pomocí zvedacího vaku nebo systému protiváhy na kladce. Touto riskantní metodou mohou potápěči dosáhnout obrovských hloubek, proto je určena pouze pro nejzkušenější a nejpokročilejší potápěče.
Rizika freedivingu
Freediving není bez rizika. Na stupnici nebezpečnosti je často označován za druhý nejnebezpečnější po base jumpingu. Díky řádné instruktáži a pečlivému dodržování bezpečnosti se však můžete více soustředit na zdokonalování svých dovedností zadržování dechu a zároveň si volně užívat klidné výlety pod vodou.