Děti rády tvoří umění. Dělají to intuitivně, prostě si vylijí svou fantazii s jakýmkoli médiem, které dostanou k dispozici. Je to pro ně čistá zábava, nic jiného. Ale pro nás dospělé je to jinak. Velmi nám záleží na výsledcích, máme určitá očekávání, a když se nám nedaří, cítíme se špatně. A proč bychom dělali něco, kvůli čemu se cítíme špatně? Takže přestaneme tvořit úplně, jen abychom se vyhnuli zbytečné bolesti.
Umění však může stále být výborným zdrojem zábavy! Místo aby vyvolávalo stres, může ho uvolnit místo aby vás deprimovalo, může vám dodat sebedůvěru a pocit úspěchu. Stačí, když se znovu stanete dítětem, jen ve své mysli a jen na chvíli. Umění můžete využít jako formu opravdu dostupné terapie, přizpůsobené vašim osobním potřebám.
Co je arteterapie?
Jak uvádí Wikipedie:
Arteterapie (známá také jako terapie uměním) je kreativní vyjadřovací metoda používaná jako terapeutická technika. Arteterapie vznikla v oblasti umění a psychoterapie a její definice se může lišit.
Není to nic nového – v profesionální terapii se používá už léta. Dnes však získává na popularitě osobní forma arteterapie. Je zaměřena méně na analýzu emocí a více na prosté trávení času na vlastní pěst při něčem kreativním a relaxačním. Nemáte nikoho, kdo by vás vedl – a nikoho, kdo by vás soudil.
Existuje mnoho forem terapeutických uměleckých aktivit. Nejoblíbenější z nich jsou v současnosti „omalovánky pro dospělé„. Fungují stejně jako verze pro děti, ale vzory, které mají být vyplněny barvami, jsou mnohem složitější a časově náročnější.
Další oblíbenou činností, o které jste možná slyšeli, je kreslení a vybarvování mandal – složitých geometrických obrazců vytvořených kolem kruhu. Mají dlouhou historii v hinduismu a buddhismu, ale lze je kreslit i mimo duchovní konotace.
Mezi další formy nenáročného umění vhodného pro art terapii můžeme zařadit třeba diamantové malování, malování technikou zentangle, malování podle čísel, tvoření jednoduchých ozdob z drátů nebo třeba origami.
Arteterapie je v podstatě založena na jakékoli tvůrčí nebo umělecké činnosti, na kterou se můžete soustředit bez nátlaku a posuzování. Kreslíte, malujete, socháte nebo jednoduše vybarvujete jako dítě – soustředíte se více na proces než na cíl.
Jak vám může pomoci umělecká terapie?
Profesionální terapeuti obvykle nepovažují osobní arteterapii za skutečnou terapii. Neexistuje zde žádné vedení, takže tímto způsobem nemůžete své problémy skutečně vyřešit. Skutečná terapie je prý proces, a ne jen činnost, při které se na chvíli cítíte dobře. Shodují se však na tom, že různé umělecké aktivity mohou být terapeutické – což znamená, že mohou být stále velmi užitečné v našich každodenních duševních bojích. Jen je třeba mít na paměti, že jde spíše o relaxační techniku než o terapii, a pokud opravdu potřebujete pomoc, obraťte se na profesionálního terapeuta.
Co je tedy na umění terapeutického? Abyste to pochopili, musíte nejprve změnit své myšlení o umění. Musíte se zbavit omezujících myšlenek, které vám brání znovu vzít do ruky tužku. V první řadě je tvorba činnost jako každá jiná. Můžete v ní být špatní, slušní nebo opravdu dobří – a nemůžete být dobří, aniž byste byli nejdříve špatní.
Když soutěžíte s ostatními, je důležité být v něčem dobrý. Ve skutečnosti je to právě soutěž, která dává pojmům „dobrý“ a „špatný“ nějaký význam. Jste dobří, pokud jste lepší než ostatní, a jste špatní, pokud jste horší. Ale ne vždy soutěžíte o vysokou cenu. Můžete hrát basketbal s přáteli, kde je zábava důležitější než dokazování svých schopností.
Stejné je to s tvorbou. Můžete nakreslit kočku, která vypadá jako housenka se čtyřma nohama, a je to jedno, hlavně že se bavíte! Kreslení není vyhrazeno jen profesionálům a nikdo vás nebude trestat za to, že vám to nejde. Ani to, že jste v něm špatní, neznamená, že jste bezcenní nebo netalentovaní – znamená to prostě, že v něm nejste zruční, což platí pro většinu lidí. Nemusíte se stydět za to, že jste se s touto dovedností nenarodili, protože nikdo takový nebyl!
Nikdy neuslyšíte, že by dítě řeklo: „Nekreslím, protože mi to nejde.“ Proč by to dělalo? Kreslení je zábava bez ohledu na úroveň vašich dovedností, pokud pro vás není prioritou ohromující konečný výsledek. Talentované děti jsou často chváleny za své krásné kresby, takže si možná myslíte, že pochvala je cílem, ale zkuste se na to podívat šířeji: talentované dítě je chváleno za to, že splnilo očekávání dospělého – nic víc.
Při osobní arteterapii se zbavíte toho, co dělá kreslení tak stresujícím – pozorovatele, soudce. Když víte, že váš výtvor nikdo neuvidí, nemusíte dělat nic pro to, abyste získali jeho souhlas. Můžete se vrátit do dob, kdy jste ještě nedovolili, aby se očekávání druhých stala vašimi. Jste tu jen vy a vaše nástroje – samotná definice „času pro sebe“.
Nejvíce terapeutickým prvkem tvorby je vyrovnání se s vnitřním kritikem. Vnitřní kritik je ta malá část vás, která vám říká, co máte dělat, aby si vás ostatní vážili a měli vás rádi – což by nebylo tak zlé, kdyby ten hlas nebyl většinu času tak zlý a nenadával vám za každý chybný krok a nepřeháněl jeho následky!
Když můžete bezpečně ignorovat hlas vnitřního kritika (protože v těchto podmínkách nehrozí žádné společenské odsouzení), můžete konečně vyslechnout svůj vlastní vnitřní úsudek. Konečně si můžete říct „to se mi líbí“, aniž byste hned dodali „ale není to dost dobré„. A čím víc mu nasloucháte, tím je hlasitější a získává dostatečnou sílu, aby podkopal úsudek přecitlivělého vnitřního kritika.
To je užitečné zejména pro perfekcionisty, kteří si zvykli dávat do všeho, co dělají, 100 %, a tím se spálit. Když tvoří v klidu svého pokoje, v čase vyhrazeném jen pro ně, mohou na otázku „Není to dost dobré“ konečně odpovědět „No a co?“. Kdybyste tuto mandalu nakreslili o 10 % lépe, co by se změnilo? Jaké by to mělo důsledky? Stojí to opravdu za to? Přenesení tohoto zdravého způsobu myšlení do „reálného světa“ se časem stane přirozeným.
To však není vše, co arteterapie nabízí. Soustředění se na jednoduchý, opakující se úkol, jako je kreslení mandaly nebo vybarvování složitého obrazce, může fungovat jako meditace. Můžete se tak zbavit všech myšlenek, které vás celý den pronásledovaly. Slyšíte svůj dech, jemné škrábání tužky po papíře, tikání hodin v pozadí…
Nejedná se o další úkol, který musíte splnit a u kterého přemýšlíte jen o tom, co uděláte dál. Váš úkol se týká plnění tohoto úkolu, nikoli jeho dokončení. Jste tady, v tomto okamžiku, prostě jste pro samotné bytí – ne proto, abyste dosáhli něčeho do budoucna. Přerušíte ten sebeudržující se kruh, kdy něco děláte jen proto, abyste mohli dělat něco jiného, neustále a navždy. Konečně se můžete spokojit s pouhým bytím, i když jen na okamžik.
Tím však výčet výhod arteterapie nekončí. V neposlední řadě je pro naši duševní pohodu zásadní i to, že nás nějaká činnost baví. Naše dny jsou plné činností, které bychom měli dělat, ale necítíme z nich potěšení. A bez zábavy uvnitř pomalu umíráme jako květina bez slunce.
Jedno staré přísloví říká: „Samá práce a žádná zábava dělá z Jacka nudného chlapce.“ Ale my na to často zapomínáme. Jsme dospělí, myslíme si, známe své povinnosti, zvládneme to. Ale skutečná epidemie depresí v dnešním světě dokazuje, že to není pravda. Ve skutečnosti neznáme své hranice a je pro nás tak snadné je překročit. Když je život jen bojem, neustálou honbou za něčím, můžeme si klást otázku: Jaký to má smysl?
Užívání si nám připomíná, pro co vlastně žijeme. Připomíná nám, že život není jen o tom, abychom o něco bojovali, že existují krásné chvíle, pro které stojí za to žít. A tvořit umění jen tak pro zábavu je dokonalá činnost, protože v ní není žádný další skrytý účel, nic, co by se dalo získat nebo ztratit. Prostě to nejde dělat špatně!
Závěr
V dnešním světě máme tolik přání a tolik způsobů, jak je naplnit, že nemáme dost času na to, abychom si některé z nich užili. Média nás učí, abychom nikdy nebyli spokojeni, abychom vždy sahali po něčem dalším. A i když díky tomu tolik získáváme, zároveň nám to brání mít z toho jakoukoli radost. Oddávat se jednoduchým výtvarným činnostem jako děti, jen tak pro zábavu a pro nic jiného, může být nesmírně osvobozující a prospěšné pro naše duševní zdraví.