Existuje mnoho rostlin, které můžete sbírat v přírodě, ať už jste v situaci, kdy potřebujete přežít, nebo si jen chcete zpestřit příští jídlo. Naučte se rozpoznávat jedlé divoké rostliny a provést test jedlosti.
Co jsou jedlé planě rostoucí rostliny?
Jedlé planě rostoucí rostliny jsou druhy rostlin, které jsou bezpečné pro lidskou spotřebu. Znalost jedlých planě rostoucích rostlin může zachránit život a je skvělým způsobem, jak poznat naši přírodu a zpestřit si svůj jídelníček.
Volně rostoucí jedlé rostliny rostou prakticky v každém ekosystému. Mnoho jedlých rostlin jsou plevele a rostou v oblastech v blízkosti lidských obydlí. Jiné rostou hluboko v divočině, podél potoků, na horských loukách nebo v podrostu lesa. Nejlepším způsobem, jak začít shánět potravu, je prozkoumat, jaké jedlé rostliny rostou ve vaší oblasti. Jako vždy je nejlepší sbírat rostliny, u kterých je méně pravděpodobné, že byly kontaminovány nedalekými cestami nebo lidskou zástavbou.
Ve volné přírodě rostou stovky druhů jedlých rostlin. Uveďme si následující běžné druhy jedlých rostlin:
- Žaludy (Quercus spp.): Žaludy neboli dubové ořechy. V Evropě se vyskytuje více než mnoho druhů původních a importovaných dubů. Jejich semena jsou zdrojem potravy pro lidi i zvířata. Žaludy mají tvrdou skořápku a vrchní část připomínající malou čepičku. Louhováním – opakovaným namáčením ve studené nebo horké vodě – se žaludy zbaví hořkých tříslovin a jsou bezpečné ke konzumaci. Některé druhy dubu bílého, dubu černého, dubu pýřitého a dubu červeného jsou pro člověka jedlé.
- Lopuch (Arctium spp.): Květní lusky této rostliny připomínající bodlák se mohou přilepit na oblečení, pokud se o ně otřete. Kořen, listy, květní stonky a květy lopuchu jsou jedlé. Z kořene si můžete připravit protizánětlivou tinkturu nebo ho můžete upéct a konzumovat jako ostatní kořenovou zeleninu. Mladé listy můžete jíst syrové nebo je vařit v různých pokrmech.
- Orobinec širolistý (Typha latifolia): Orobinec je rákos, který roste ve vodních tocích po celé Evropě. Jeho konzumace poskytuje značnou dávku vitaminu C, fosforu a draslíku. Určité části rostliny je nejlepší jíst v různých ročních obdobích. Například mladé výhonky, květy a pyl jsou nejlepší na jaře, zatímco stonky a kořeny jsou nejlepší na podzim.
- Ptačinec prostřední (Stellaria media): Listy, stonky, malé bílé květy a semena této divoké rostliny jsou jedlé. V chladnějších měsících roste ptačinec v hustých a bujných porostech; koncem jara rostliny usychají a vysemení se.
- Šťovík (Rumex spp.): Tento volně rostoucí jedlý zelený keř má silné, hluboko rostoucí kořeny, které se konzumují jako potravina a k léčebným účelům. Semena lze rozemlít na mouku, podobně jako pohanku, a konzumovat lze i zelené listy. Pozor: Větší množství šťovíku je třeba před konzumací povařit! Příjemně nakyslou chuť totiž způsobují krystaly kyseliny šťavelové, které z těla odsávají vápník.
- Pampeliška lékařská (Taraxacum officionale): Pampeliška je jednou z nejběžnějších jedlých divokých rostlin, která se vyskytuje všude od zahrádek až po lesní louky. Všechny části pampelišky jsou jedlé: květ, kořeny, stonky i listy. Pampelišky se mírně podobá rukole, je však delší a má podobně kořeněnou a hořkou chuť. Květy a listy můžete sklízet, když se začnou objevovat koncem zimy a začátkem jara; použijte je do salátů a z kořenů si připravte čaj.
- Černý bez (Sambucus nigra): Bezinky jsou malé, tmavě fialové nebo černé bobule keře černého bezu. Vařené bezinky jsou oblíbenou přísadou do koláčů a jiného pečiva, džemů a želé, vína, srdečných nápojů, bezinkového sirupu a čaje. Zatímco zralé plody a květy černého bezu jsou po tepelné úpravě jedlé, většina ostatních částí keře černého bezu je převážně jedovatá – včetně nezralých nebo syrových bobulí, listů, stonků a kořenů – a při konzumaci může způsobit nevolnost.
- Česnáček lékařský (Alliaria petiolata): česnáček má aroma podobné česneku, odtud pochází i jeho název. Tuto rostlinu je bezpečné jíst, když je mladá – starší rostliny můžete konzumovat po důkladném uvaření.
- Topinambur (Helianthus tuberosus): Hlízovité kořeny topinamburů, můžete konzumovat syrové nebo je uvařit. Tyto rostliny mají sytě žluté květy, které připomínají slunečnice, a listy jsou široké, vejčité a mírně chlupaté.
- Merlík bílý (Chenopodium album): Merlík, známý také pod obecným názvem prasečí plevel, je podobný divoké quinoe, která, pokud se nechá vysemenit, vytvoří podobná zrna, která lze konzumovat. Z listů lze připravit chutný a výživný divoký salát. Můžete je také smažit jako špenát nebo švýcarský mangold nebo je zpracovat na divoké pesto.
- Smrže (Morchella spp.): Tyto podlouhlé houby, jejichž klobouk je na povrchu pórovitý a připomíná téměř medovou plástvičku, jsou divokou pochoutkou. Smrže jsou jedním z prvních druhů, které obnovují stanoviště po lesním požáru, a často se sbírají v nedávno vypálených oblastech. Stejně jako u jiných hub je dobré poradit se se zkušeným průvodcem, protože existují jedovatí dvojníci.
- Laskavec (Amaranthus spp.): Listy, květy, semena a květní výhonky těchto planě rostoucích rostlin jsou jedlé. Mladé listy jsou nejkřehčí a nejchutnější.
- Jitrocel (Plantago spp.): Jitrocel širokolistý má jedlé lusky a listy. Listy je nejlepší jíst mladé, kdy je jejich chuť a výživový profil na vrcholu. I když jsou listy jitrocele trochu tvrdé, jsou dobrou náhradou špenátu.
- Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica): Tato jedlá divoká zelená rostlina má husté porosty vroubkovaných listů pokrytých drobnými žahavými chloupky. Při jejich sběru dbejte zvýšené opatrnosti a při sběru a ukládání do nádoby nebo sáčku používejte pevné rukavice. Kopřivy po uvaření ztrácejí schopnost žahat a stávají se chutnou a výživnou zelení, kterou můžete přidávat do polévek, těstovin nebo zapékaných pokrmů. Listy můžete také spařit a připravit si z nich zdravý čaj.
- Řeřicha lékařská (Nasturtium officinale): Řeřicha roste v tekoucích mělkých vodách. Listy, stonky a květy jsou jedlé a mají mírně peprnou chuť. Stejně jako u všech volně rostoucích jedlých rostlin dbejte na to, aby okolí a voda nebyly znečištěné.
- Česnek medvědí ( Allium ursonum): Cibule, listy, cibulky a květy této rostliny jsou jedlé. Divoký česnek má podobnou chuť a vůni jako česnek domestikovaný. Cibulky a cibulky můžete nakládat, jíst samotné nebo je kombinovat s jinými potravinami jako svačinu.
- Šťovík lesní (Oxalis spp.): Tyto běžné jedlé rostliny tvoří také jedlé žluté květy. Chuť je výrazně citrusová, takže se skvěle hodí do salátů z divoké zeleniny.
Pomocí testu jedlosti zjistíte, zda rostliny a plody, které najdete ve volné přírodě, můžete bezpečně konzumovat. Test obsahuje řadu kroků, které postupně vystavují vaše tělo většímu kontaktu s rostlinou.
Jak rozpoznat jedlé planě rostoucí rostliny
V případě nouze pří přežívání v přírodě jedlé planě rostoucí rostliny nejlépe poznáte podle univerzálního testu jedlosti. Tento test probíhá v průběhu jednoho dne, kdy žvýkáte, vaříte a konzumujete malé porce rostlin a pak čekáte, jak na ně vaše tělo zareaguje. Postupujte podle následujících kroků:
- Vyhledejte nejčastější jedovaté znaky. Když hledáte rostliny k jídlu ve volné přírodě, chcete se vyhnout všemu, co má běžné znaky jedovatých rostlin. Vylučte houby a rostliny s mléčnou šťávou, jemnými chloupky, ostny, deštníkovitými květy nebo lesklými, voskovými listy. Zelené a bílé bobule jsou obvykle známkou nejedlé rostliny. Snažte se najít velké množství jedné rostliny, protože jakmile provedete dlouhý test jedlosti, budete vědět, že se jedná o bezpečný zdroj potravy.
- Oddělte rostlinu. Ne všechny části rostliny jsou jedlé jen proto, že jedna část je jedlá. Rozdělte květy, kořeny, listy a stonky rostliny a vyberte, kterou část chcete otestovat. Než začnete konzumovat celou rostlinu, otestujte jednotlivé části zvlášť, a pokud je to možné, vždy si udělejte důkladný průzkum, když riskujete v přírodě.
- Proveďte test kontaktu s kůží. Vezměte kousek rostliny, kterou chcete sníst, a potřete si jím vnitřní stranu předloktí, vnitřní stranu lokte nebo vnější ret. Počkejte patnáct minut. Pokud se neobjeví žádné brnění, pálení nebo nežádoucí reakce, můžete pokračovat v dalším postupu.
- Proveďte ochutnávku. Ochutnejte stejnou část rostliny a počkejte dalších pět minut. Pokud pocítíte brnění, pálení nebo nežádoucí reakce, rostlinu vyplivněte a vypláchněte si ústa vodou. Pokud ne, můžete v testu pokračovat.
- Proveďte větší ochutnávku. Pokud necítíte žádnou hořkost, mýdlovou příchuť nebo necitlivost, vezměte si čajovou lžičku téže části rostliny a žvýkejte ji pět minut, přičemž pravidelně vyplivujte další sliny. Polkněte a počkejte osm hodin.
- Snězte malé množství. Pokud stále nepociťujete žádné zažívací potíže, snězte jednu polévkovou lžíci téže části rostliny a počkejte dalších osm hodin. Pokud stále nemáte žádné příznaky, můžete tuto část rostliny považovat za jedlou tak, jak byla připravena.
- Přijměte bezpečnostní opatření. Ať už se věnujete šetrnému sběru potravy, nebo se snažíte v přírodě vyrazit do přírody, při hledání jedlých divokých rostlin se řiďte zdravým rozumem a svým nejlepším úsudkem. Některé jedlé druhy rostlin mají jedovaté dvojníky nebo mohou mít jedlé plody, ale jedovaté stonky a kůru (např. bezinky).
Pokud nejste zrovna v nouzi, doporučuji jedlé rostliny rozpoznávat podle knih a případně se poradit s odborníkem. Nikdy nejezte rostliny které neznáte, některé jedy mohou působit opožděně nebo až ve větším množství a výše uvedený test na ně nemusí fungovat.